John Bradshaw: Healing The Shame That Binds You
Kniha o tom jak pochopit nezdravý stud (pocit že jsem defektivní, špatný) a jak si pomoci k tomu aby tato emoce plnila svoji původní úlohu.
Recenze/Poznámky
IMHO, nejlepší část této knihy je první polovina, obsahující popis studu, jeho vzniku a jak se projevuje v životě. Závěr je docela ostuda, protože kazí knihu spirituálními teoriemi. Nemateriální životní esence, což je základ duchovních teorií, neexistuje.
Navíc, Bradshaw doporučuje 12 bodové programy. Jediné dva body z 12 bodového programu dávající smysl jsou body 8 a 9:
- Made a list of all persons we had harmed, and became willing to make amends to them all.
- Made direct amends to such people wherever possible, except when to do so would injure them or others.
Zbytek nedává žádný smysl, protože se odvolává na nějakou „vyšší moc“ či „boha,“ ať už to je cokoliv.
Alice Millerová se k spiritualitě a 12 krokovým programům vyjadřuje v komunikaci s čtenáři:
… in my opinion the word „spirituality“ is in most cases covering something that is not clear. In your concept I don't see the path to growing but rather the repetition and continuation of the child's dependency on illusions. … you can read the letters published here and see that growing and healing begin when former victims of mistreatment start to confront themselves with the cruelty of their upbringing, without illusions about the „love“ of a higher power and without blaming themselves for projections. They allow themselves to feel their authentic emotions without moral restrictions and in this way become eventually true to themselves.
If you succeed to read the 12 steps with an open mind, freely, as if it were for the first time, you will easily discover how they continue to keep the ACA in the former dependency of the child: fear, self-blame and permanent overstrain.
Barbara Rogers v článku spiritualita upevňuje slepotu k dětství popisuje dynamiku toho, jak spiritualita a náboženství slouží k ospravedlnění popírání a potírání negativních emocí:
Human feelings are vital messengers that are meant to have a protective function. They convey important information as our bodies and souls respond to the world around us, to the actions and attitudes of others and to the experiences that we make, most powerfully to traumatic experiences. But many people do not try to contact and understand all their feelings – instead they judge some of them as “negative” or “bad.” This manipulative distortion of unwelcome feelings begins in childhood. Parents, teachers and religious authorities, among others, want “good” – uncomplicated, obedient and pleasing children that display “good feelings” – but no criticism and protest stemming from feelings of pain, discontent, doubt and anger. Children who speak up and express their feelings are often ignored, condemned and punished, even physically, and the child that suffers and rebels does not encounter respect and compassion.
For adults, this attitude lives on in spiritual concepts. People who learned as children to suppress their feelings will go on to discard their “bad” feelings as “negative emotions.” They continue to present to the outside world the likeable, pleasing facade that their earliest experiences forced upon them. By the time they have grown up, many people are deeply afraid of their feelings, especially if they feel anger and hatred; and the condemnation of their “negative emotions” enters their philosophical, religious or spiritual beliefs.
Moje úvaha: Někdy jedna moje část chce dělat něco a jiná moje část cítí strach a intelekt říká něco co je v konfliktu s jinými mými aspekty. Pokud se zbavím svého strachu tím, že si řeknu, že mě bůh blesků, Zeus, nebo špagetové monstrum milují a ochrání mě před vším zlým, co dělám je jen sofistikovanější ekvivalent křičení na sebe: „nemáš důvod se bát.“ Jestli tohle potlačování části své vnitřní reality je způsob, jak se spirituální lidé chovají sami k sobě, mohou mít rádi sebe sama? A pokud ignorují vlastní emoce, co se dá předpovědět o tom, jak se budou chovat k ostatním? Kdykoliv vidíme někoho potlačovat, nebo pokřivovat realitu mimo sebe (Bůh existuje a miluje mě, stát chrání majetek, …), znamená to že potlačují něco v sobě, ve svém vnitřním světě?
Bůh a duše jsou chybné koncepty. Přes to, jak dobře dokáže autor
popsat problém a jeho příčinu, řešení nevede skrze spiritualitu a stud
nemá se spiritualitou nic společného. To si troufnu tvrdit s jistotou
i jako laik. 
Nuže, teď se přesunu k tomu, co je na knize zajímavé.
TODO
Další zdroje informací
Detailní informace
| ISBN | 0-7573-0323-4 (vyhledat) |
|---|---|
| Rok vydání | 1988 |
| Hodnocení |
 
|
| Kategorie | Psychologie |
| Stav | Právě čtu |